Spočívá v nastavení (regulaci) teploty topné vody na základě venkovní teploty tak, aby teplota v místnost zůstala konstantní.
Součást tepelné čerpadla. Po předání tepla v kondenzátoru prochází chladivo expanzním ventilem, kde se dále ochladí a je schopné přijmout opět teplo z okolí, cyklus se opakuje.
Není-li k dispozici dostatečné velká plocha pozemku pro položení plošného kolektoru, je možné ukládat kolektor do hlubinného vrtu. V závislosti na tepelných ztrátách domu se hloubí jeden nebo více vrtů o hloubce 80 až 150 m.
Látka, která má velmi nízký bod varu. Ve výparníku tepelného čerpadla přijme teplo od primárního média – teplonosné látky, zvýší se jeho teplota a změní se v plyn. V tepelných čerpadlech se používají ekologická chladiva, která nepoškozují ozónovou vrstvu.
Páry chladiva se stlačují kompresorem, čímž se dále zvýší jeho teplota. V tepelných čerpadlech se používají jak pístové kompresory, tak rotační – scroll kompresory
Tepelný výměník, ve kterém se předá teplo ohřátého chladiva vodě v topném okruhu
Náplň plošných zemních kolektorů nebo kolektorů ve vrtu. Jedná se o směs vody s látkou zabraňující zamrzání na bázi etylalkoholu. Jiné nemrznoucí směsi se používají ve slunečních kolektorech, otopných soustavách, automobilech apod.
Plastové hadice uložené v zemi v hloubce cca 1 metr, v kterých koluje nemrznoucí směs. Ta se v zemi ohřívá a odevzdává své teplo v tepelném čerpadle. Pro položení plošného kolektoru je třeba poměrně velká plocha nezastavěného pozemku.
Část tepelného, do které se přivádí nízkopotenciální teplo z okolního prostředí (země, vzduchu, vody) se označuje jako primární strana (okruh); část, ze které se odvádí teplo pro vytápění se označuje jako sekundární strana (okruh)
Odebírají energii ze vzduch a vytápění se provádí teplým vzduchem. Jedná se spíše o klimatizační jednotky pro jednotlivé místnosti s nižšími úsporami než ostatní typy.
Únik tepla z budovy do okolí. Jde tedy o ztracený tepelný výkon prostupem a větráním. Udává se pro určitou výpočtovou teplotu.
Zdrojem energie je spodní voda, která se čerpá z mělkého vrtu (studně) a do druhé vsakovací studně se vychlazená voda po průchodu tepelným čerpadlem vrací. Zdroj vody musí být velmi vydatný. Systém je náročnější na instalaci i údržbu.
Zdrojem energie je venkovní vzduch, který se pomocí ventilátoru přivádí k výparníku tepelného čerpadla. Moderní tepelná čerpadla získávají energii ze vzduchu i při teplotách hluboko pod bodem mrazu (-20 °C)
Tepelné čerpadlo, které získává energii ze země a to buď prostřednictvím plošných zemních kolektorů nebo hlubinných vrtů. Vytápění probíhá systémem na bázi oběhu teplé vody (radiátory, podlahové topení)
Látka, která přenáší teplo – voda, vzduch. U tepelných čerpadel země/voda je to nemrznoucí směs kolující v kolektorech.
Závislost mezi venkovní teplotou a teplotou topné vody v daném systému. Jiná topná křivka se volí pro radiátory a jiná pro podlahové vytápění. Používá se také výraz ekvitermní křivka.
Poměr mezi výkonem dodávaným tepelným čerpadlem a jeho příkonem. Topný faktor se mění v závislosti na vstupní teplotě (nemrznoucí směsi, vzduchu) do tepelného čerpadla a výstupní teplotě vody do otopné soustavy.
Topný výkon tepelného čerpadla je výsledek součtu dodané elektrické energie a energie odebrané okolnímu prostředí.
Zvláštní případ tepelných čerpadel vzduch/voda. Zajišťují řízené větrání domu a využívají teplo z odpadního vzduchu, které by jinak bylo při klasickém větrání vypouštěno okny. Správné větrání zvyšuje podstatně komfort bydlení
Tepelný výměník, v kterém je nízkopotenciální teplo z okolního prostředí předáno chladivu, které změní své skupenství.
Výpočtová venkovní teplota je odvozena z dlouhodobých průměrů pěti nejchladnějších, liší se podle lokality a nadmořské výšky. Pro ČR je v jednotlivých oblastech –12, –15 nebo –18 °C.